V moři je tvé vítězství: Část první

Vzpomínka na jedno poprvé

Než se vydáme na cestu do Polska, dovolte mi ještě krátkou vzpomínku na mou první šachovou cestu do zahraničí, kterou byl v roce 2012 turnaj v německém Crailsheimu. Jako 15letý kluk jsem se ho tehdy zúčastnil díky mezinárodnímu mistrovi Josefu Juřkovi, jenž trénoval mého vlašimského spoluhráče Jirku Rýdla nebo také pozdějšího trenéra Lukáše Vlasáka. Z řady pěkných vzpomínek si asi nejživěji vybavuji, jak nás Lukáš vede mezi ranní a odpolední partií nadšeně středem městečka a chce nám ukázat skvělé místo na oběd. Díky němu jsem o pár minut později poprvé ochutnal pochoutku, kterou si zamilovalo celé Německo a jež záhy dobyla celou Evropu - turecký kebab. I v Gdaňsku, o 14 let později, na něj několikrát došlo. Vraťme se do současnosti.

Můj první kebab

Útěk na sever

Jednou z hlavních motivací při výběru letního turnaje pro mě letos i v předchozích letech byla touha vzdálit se výhni, která u nás často v červenci panuje. Ačkoliv se čeští politici rozhodli klimatickou krizi zrušit, planeta na jejich rozhodnutí nevzala zřetel, a tak nebylo pochyb, že moje cesta znovu povede směrem na sever. Po prozkoumání nejrůznějších možností pomocí stránky mychess.events nakonec volba padla na Gdaňsk, historické přístavní město na pobřeží Baltského moře. Možnost udělat si šachový výlet do ciziny jsem tentokrát nabídl i svým svěřencům. Připojili se ke mně Matyáš Jouja a Křišťan Zvánovec.

Šachový festival, kterého jsme s zúčastnili, nese jméno In Mari Victoria Tua, což latinsky znamená V moři je tvé vítězství. Jde o drobnou jazykovou hříčku, odkazující na motto univerzity v Gdaňsku, jež zní In Mari Via Tua, tj. V moři je tvá cesta. Pokud se vydáte po stopách tohoto latinského citátu, dostanete se pravděpodobně až k biblickým žalmům. Zůstaneme-li však nohama na zemi, je jeho význam jasný. Univerzita v Gdaňsku, která turnaj pořádala, má velmi blízko k moři, ať už jde o její fyzickou polohu nebo výzkumnou orientaci.

Baltské moře

Polsko je nový Západ

Na sever jsme společně vyrazili vlakem z hlavního nádraží v Praze, odkud do Gdaňsku pravidelně jezdí Baltský expres. Naše cesta začala ve čtvrtek 16. července v 10:49. Do stanice Gdaňsk Oliwa jsme dorazili o 9 hodin později. Od jízdy za denního světla jsem si sliboval, že se budu kochat okolní krajinou, jenže po opuštění Orlických hor už se kolem vlaku rozprostírala jen nekonečná rovina. Možná proto ve mně Matyáš dokázal vyvolat takové vzrušení, když nám neustále oznamoval, že za Vratislaví nás čeká přejezd přes řeku Odru, kterému bych obyčejně moc pozornosti nevěnoval.

Hned za Kolínem jsme kvůli probíhajícím pracím na trati nabrali asi 20minutové zpoždění. Po vjezdu na polské území se nám za něj vlakvedoucí v každé stanici z reproduktorů omlouval, ovšem nezapomínal dodat, že vzniklo už v Česku. Jako by nám chtěl dát najevo, že Poláci jsou už dnes ve všem lepší, že z nich roste nová evropská velmoc a že doby, kdy se jim Češi vysmívali ve stereotypních televizních reklamách, už jsou dávno pryč. Polsko je holt nový Západ.

https://youtu.be/QBu6UyzPdHA?si=GTbhcR9YZRqtJF-y

Při průjezdu Gdaňskem nás, kromě krásné budovy hlavního nádraží, zaujaly masivní přístavní jeřáby. Matyáš si později koupil hrníček s jejich minimalistickým vyobrazením jako suvenýr. Vystoupili jsmě v Oliwě, kde se nacházel náš apartmán a odkud to bylo jen 20 minut chůze do hrací místnosti.

První místo, které jsme navštívili, byla Biedronka, legendární polský supermarket, kam jezdí za levnějšími potravinami i Češi z pohraničí a kde si každý přijde na své. Matyáš si koupil ingredience na své oblíbené špagety carbonara a Křišťan sáhnul po ultrazpracovaných kuřecích stripsech. Dokonce i pro lidi, jako jsem já, kteří se coby woke final boss snaží z etických a environmentálních důvodů přejít na rostlinnou stravu, zde pár věcí mají. Biedronka! Každý den nízké ceny!

Biedronka

Plátek sušeného pomeranče

Druhý den dopoledne jsme vyrazili na průzkum okolí. Naším hlavním cílem byl někdejší klášterní park, pojmenovaný po polském spisovateli Adamu Mickiewiczovi. V parném počasí jsme se ochladili ve stínu listnatých stromů a u všemožných jezírek a potůčků, v nichž skotačili holubi, kachny nebo vrány. Zastavili jsme se u palmového skleníku, prošli kolem opatského paláce a nakoukli do baziliky Nejsvětější Trojice, z níž se zrovna ozýval zvuk varhan. Nakonec jsme se lesem vydrápali k rozhledně Pacholek, odkud se nám otevřel výhled na město.

Bazilika v Oliwě

Společné selfie na rozhledně

Na cestě zpět jsme se chtěli stavit v kavárně Poparzeni, kterou nám doporučila aplikace European Coffee Trip, ale udělali jsme si ještě dvě zastávky. Nejprve nás zaujala labutí rodina v blízkém rybníku, kde jsme s pobavením sledovali hašteření mezi labutěmi a kachnami. Druhou zastávkou byla pošta, kde jsem nakoupil známky, abych mohl rozeslat do světa pohlednice. To trvalo poměrně dlouho, jelikož se ukázalo, že existuje několik cennových pásem pro posílání pohlednic, jimž však neodpovídají konkrétní známky. Nešťastná paní za přepážkou tak musela známky správně napočítat tak, aby jejich součet odpovídal cenám pro Česko, Kanadu nebo Nový Zéland.

Labutí rodina

Pak už jsme se konečně posadili pod slunečníky na zahrádce zmíněné kavárny. Křišťan nás zde poprvé zaujal svým sběrem netradičních suvenýrů. Na památku skvělého džusu z čerstvě vymačkaného ovoce si domů odvezl plátek sušeného pomeranče, kterým obsluha kavárny ozdobila jeho sklenici.

Konečně šachy

Turnaj byl zahájen v pátek 17. července v 17:00. Kromě posledního kola, které mělo odstartovat o hodinu dříve, jsme každý den usedali k partiím v 17:30. Čekalo nás celkem 9 kol, hraných zrychleným švýcarským systémem a tempem 90 minut na partii s 30sekundovým přídavkem za každý provedený tah.

Zázemí našel festival v impozantních a klimatizovaných prostorách hlavní knihovny gdaňské univerzity. Pořadatelé dokonce pro účastníky připravili bezplatné občerstvení v podobě instantní kávy, čaje a několika druhů sušenek. Když jsem u rozhodčího Jana Kozaka vyjadřoval údiv nad tím, že se do openu přihlásilo jen necelých 100 šachistů a šachistek, řekl mi, že jde teprve o 2. ročník. Jsem si jistý, že s takovými skvělými podmínkami festival každým rokem poroste.

Šachy a knihy

Jako jeden z prvních nasazených jsem se samozřejmě chtěl poprat o nejvyšší příčky, ale hned úvodní kolo pro mě skončilo ošklivou nehodou, přestože jsem byl velkým papírovým favoritem. Naopak Matyáš svou roli zvládl bez potíží. Hned v zahájení sebral soupeři celou věž a partii snadno vyhrál. Křišťan favorizovanému soupeři podlehl po tuhém boji.

Na lovu

Večerní bouře přinesla kýžené ochlazení a podle Matyášova chatbota také dobrou příležitost vydat se na pobřeží hledat vyplavené kousky jantaru, jímž je Pobaltí proslulé. Dojeli jsme proto autobusem na Soběševský ostrov, kde se u ústí Visly nachází přírodní rezervace, jež je domovem mnoha druhů ptáků a volně žijících tuleňů. Nenašli jsme bohužel jantar ani tuleně, a tak poslední šancí spatřit něco zajímavého byla nudistická pláž, kterou jsme procházeli. V moři se však nikdo nekoupal a na břehu také nikdo nahý nepolehával. Někteří lidé na sobě měli naopak i více vrstev oblečení.

Cesta k ústí Visly

Náš lov sice skončil neúspěchem, nicméně viděli a slyšeli jsme spoustu jiných pěkných věcí. Část cesty jsme se museli brodit písčitou cestou, jejíž kraje zcela obrostly šípkovými keři. Člověk si místy připadal, jako by se ocitl v pohádce o Šípkové Růžence. Místo jantaru se nám z písku podařilo vylovit několik pěkných ulit, které bývaly domovem drobných vodních živočichů. Většinu času nás doprovázel zpěv ptáků a vln, omývajících břehy moře. A když jsme se blížili zpět do civilizace, uviděli jsme muže utíkajícího za autobusem, který mu ujížděl přímo před očima, a pak jsme uslyšeli, jak křičí ono polské libozvučné slovo – kurwa!

Růže a písek

Druhé kolo

Ani v 2. kole jsem nepodal dobrý výkon. Přestože jsem už v zahájení získal figuru a nakonec partii dotáhl do vítězného konce, můj způsob realizace výhody byl natolik krkolomný, že měl soupeř v jednu chvíli dokonce šanci se dostat z prohrané pozice. Svou první výhru si připsal také Křišťan. Matyáš vyšel proti silnému soupeři ze zahájení skvěle, ale pak svou útočnou iniciativu dobrovolně uhasil, svoje figury rozestavil nešikovně, a váha se naklonila na opačnou stranu. Ostrá pozice byla nakonec rozhodnuta v oboustranné časové tísni, když Matyášův protivník přehlédl rozhodující taktický úder. Sobota byla prvním a posledním dnem, kdy celý náš trojlístek zvítězil.

Relaxačně-depresivní neděle

All alone
It was always there, you see
And even on my own
It was always standing next to me

I can see it coming from the edge of the room
Creeping in the streetlight
Holding my hand in the pale gloom
Can you see it coming now?

https://youtu.be/gXWYOF0UhCk?si=UWjfe0mXbH9dQj0M

Od partie k fotbalu

Šachové trápení pro mě pokračovalo i v 3. kole. U partie jsem se cítil duchem nepřítomný, jako bych jen svět kolem sebe pozoroval skrz průhlednou stěnu a sám v něm nebyl aktérem. Pro podávání kvalitních sportovních výkonů to asi není ideální stav. A tak jsem v zahájení hrál naprosté nesmysly a brzy se dostal do zoufalé pozice. Jakýmsi zázračným vzepětím vůle jsem pak ještě soupeře dokázal přehrát a vytvořit si i šance bojovat o víc než půl bodu, ale nakonec naše partie přece jen zaplula do remízového přístavu. Matyáš byl tentokrát protivníkem převálcován, naopak Křišťan si připsal druhé vítězství v řadě.

Po třech kolech, kdy jsem se za šachovnicí potkával se soupeři s ratingem o 300 bodů nižším, než je ten můj, jsem měl na svém kontě mizerných 1,5 bodu a potácel se kolem poloviny výsledkového pole. Matyáš i Křišťan odstartovali o poznání lépe a s 2 body už měli oba v tabulce jeden skalp mírně favorizovaného soupeře. To je výhoda, když někoho trénujete. Pokud nemůžete mít radost ze sebe, můžete se radovat ze svých svěřenců.

Jako diváky nás večer čekala ještě jedna bitva - finálový zápas Mistrovství světa ve fotbale mezi Španělskem a Argentinou. Přestože fotbal vůbec nesleduji a v případě světového šampionátu mě zajímaly jen různé nefotbalové perličky kolem, usedl jsem ke sledování utkání společně s Matyášem. Díky jeho komentářům mě přenos dokonce bavil. I když jsme pro to oba měli úplně jiné důvody, oba jsme fandili Španělsku. A protože španělský tým zvítězil, byla tečka za nedělí nakonec docela pozitivní. Možná se blýská na lepší časy.

Pokračování příště...